Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

CO všechno se vlastně POČÍTÁ?




Minulý rok jsem dostala od svého muže hodinky Fitbit. Hodinky, které měří nejen tep, ale i množství spálených kalorií a hlavně počet kroků. A řeknu Vám na rovinu, že se mi to ze začátku moc nelíbilo. Nemám ráda, když mě někdo nebo něco nutí a tahle malá věc, mě nutila každý den. Krok za krokem, hýbat se a já najednou zjistila, že se mi to vlastně líbí a moc.

Než zavřete prohlížeč s tím, že dnešní článek bude o nudném cvičení počkejte ještě chvíli.


Dnešní článek totiž není o měření kroků, jako takových, ale o měření toho, co všechno se počítá a milé maminky, počítá se toho opravdu hodně.


Každý krok se počítal.

Pamatuji si, jak jsem stála na dětském hřišti a houpala svou nejmladší dceru. Se zájmem jsem začala sledovat počet kroků na display a najednou jsem zjistila, že se číslo nehýbe.

Podle Fitbitu se totiž houpání mé dcerky, které přinášel radost, nepočítalo.

Ale, opravdu se houpání na houpačce nebo stavění z písku, NEPOČÍTÁ?

Došlo mi, že nezáleží na tom, kolik kroků přibude nebo co je vidět, počítá se to.

Počítá se každá láhev mléka, kterou dáte svému dítěti nebo každé nakojení.

Počítá se každé přikrytí, každé zhasnutí světla, když už děti spí.

Počítá se totiž, úplně všechno.

Už jste přemýšlela, kolik plenek jste vyměnila?

Nebo kolikrát jste naplnila a uzavřela dětský hrneček a znovu a znovu?

Kolikrát jste dala prádlo do pračky, zapnula jí a udělala to samé druhý den?

Zdá se, že jste to všechno dělala tolikrát, že už si ani nevzpomenete přesně.
Nakonec zjistíte, že je pořád něco, co se musí udělat. 

I když už si můžeme myslet, že dnes jsme to zvládly všechno, vždycky bude něco, co zbývá.

Ale  když je pro nás lehké říct si samy sobě, že dnes  jsme zase něco nestihly, proč je pro nás těžké uvědomit si, že jsme toho už udělaly dost?

Že všechno, co denně děláme, se počítá?

Hledání oblíbené hračky, upravování deky, namazání chleba, zavázání tkaniček, to všechno se počítá.

My mámy máme často pocit, že to co děláme každý den, je bezcenné, že to nemá smysl.
Že to může dělat každý.

Nevyvíjíme žádné nové léky a nezachraňujeme děti v Africe. Ani nepíšeme bestsellery a nehrajeme v Hollywoodském filmu.

Znamená to tedy, že děláme něco menšího?

Veškerá energie a všechna láska, kterou máme ve svém srdci, Vy i já a kterou dáváme svým nejbližším, i to se počítá.

Každé jídlo, každá nachystaná svačina, každé rozkrojené jablko, i to se počítá.

Každé objetí, každé pohlazení, i to se počítá.


A ne, není to málo, není to bezvýznamné.

Nebylo to zbytečné, i když se nikdo nedíval a neocenil Vás.

Nic, co uděláme jako mámy možná neovlivňuje svět kolem nás, ani životní prostředí v Jižní Americe, ale ovlivňuje mnohem důležitější věc- život našich dětí a naše děti samotné.

Pokaždé, když učíte své děti být trpělivé, laskavé, počítá se to.

Čas strávený s dětmi, s Vaší rodinou.

Každá vteřina, každá minuta, den po dni.

To všechno se milé maminky, prostě počítá.


Zbytečně se strachujeme o každé naše rozhodnutí, nad každou naší volbou jídla, oblečení, kroužku, výletu, hračky, doby spánku, tím vším, ze strachu z nevyřčené věty: "Děláte to špatně, NEDĚLÁTE DOST."


Žádná máma není špatná, ani nenese vinu na tom, že se její dítě hroutí vzteky uprostřed obchodu. Není to její vina.
Kamarádka mi nedávno volala a z jejího hlasu milující mámy bylo znát, že je frustrovaná s každodenního boje se svým tříletým synem. Přemýšlela jsem jak ji říct, že my všechny se svými batolaty občas bojujeme ( a ne vždy je to fér boj, že? ). 

Řekla mi, že ať dělá co dělá, nic nefunguje, nic nepomáhá, i když se snaží dělat všechno správně.

I jí bych chtěla říct- DĚLÁŠ DOST.

To samé bych teď ráda řekla Vám všem.

Děláte dost každý den.



VY, která trávíte dny i noci v nemocnici se svým dítětem, které je nemocné- DĚLÁTE DOST.

VY, která každé ráno odcházíte do práce, vrátíte se domu v šest večer a děláte večeři pro svou rodinu a ukládáte děti do postele- DĚLÁTE DOST.

VY, která trávíte celý den utíráním slz, chováním svého dítěte, krmením, uklízením a hraním - DĚLÁTE DOST.

VY, která jste přišla o své miminko a navzdory žalu každé ráno vstanete z postele a snažíte se jít dál. 
A nebo se staráte o své další děti. Usmíváte se na ně, i když uvnitř Vašeho srdce je velká díra - DĚLÁTE DOST.


VY, která máte za sebou další noc s minimem spánku, protože Vaše dítě nespalo, bylo nemocné nebo mělo jen špatné sny- DĚLÁTE DOST.

VY, která jste usnula při čtení pohádky Vašemu dítěti, zatímco ono nespí- DĚLÁTE DOST.

A nakonec Vy, která při čtení tohoto článku jen ležíte na sedačce a odpočíváte- DĚLÁTE DOST.
 Nemá smysl se trápit seznamem s hromadou věcí, o kterých už dopředu víte, že je dnes nesplníte.
Ve chvíli, kdy strávíte čtyři hodiny u dětského lékaře, opravdu ještě nemůžete stihnout uvařit složitý oběd, uklidit byt a při tom všem, být spokojená.
Nemůžete prostě dělat všechno.

A pak přijde špatný den, když už od rána cítíte, že by jste si nejraději zalezla zpátky do postele a nedělala nic. Den plný pláče miminka, vzdorujících dětí, bolesti hlavy.

Rozlijete kávu, dítě převrhne snídani, vidíte přetékající koš s prádlem, myčka potřebuje vyklidit a Vám se nic nechce. Den, kdy si s každou další věcí myslíte, že už to horší být nemůže.
Přijde Vám, že jen být na světě, je příliš náročné.

 Víte, jak je pochválit, povzbudit a podpořit. Prostřednictvím věcí, které říkáte, každé dětské besídky, které se zúčastníte, každým příběhem, který přečtete, každým objetím, které dáváte, Vaše děti vědí, že jsou milovány.
A to je to nejdůležitější.


S láskou,

Monika💗







Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery