Každá jsme tou nejlepší mámou pro své děti....

DŮVODY, proč méně návštěvníků je VÍCE




Uff, konečně je to za Vámi.
Porod je vždycky silným zážitkem.
Nezáleží na tom, jestli byl dlouhý, krátký. Jestli jste při kontrakcích meditovala, vzývala duchy nebo bušila pěstmi do zdi a nadávala sprostě jako Dán.
Vždycky je to ten nejintenzivnější prožitek, který jako ženy zažijeme. A nikdy ho nic nepředčí.

Ať už máte vzpomínky na narození svého miminka krásné, rozpačité nebo jste prostě jen ráda, že už je to za Vámi, všechny se shodneme, že porodem to nekončí, ale začíná.

Každá nová fáze je děsivá, plná překvapujících okamžiků, některé jsou milými překvapeními, ale povětšinou jsou to šokující momenty, kdy jsme bezradné. A největší panika přijde až s příchodem domů.

To je přesně ten moment, kdy nejenom na našich mobilech zvoní jedna gratulace za druhou(však je také k čemu), ale kdy i neodbytní a zvídaví příchozí, často nečekaně klepají na dveře.

A vy byste se měla usmívat, ukazovat své čerstvě narozené dítě a sdílet se všemi své pocity. I s těmi, kteří se jen přijdou podívat.
Napadají mě nejméně čtyři důvody, proč byste rozhodně NEMĚLA.

Děti jsou sladké, zvlášť ty maličké, křehké, sotva pár dní stará miminka.
Ale než s úsměvem otevřete dveře všem, kteří se na nového člena Vaší rodiny chtějí podívat, zamyslete se, jestli je to opravdu to co chcete. Právě teď.
Já to nechtěla.

To poslední o co jsem stála, bylo nasoukat své oteklé tělo do ucházejícího oblečení, použít několik vrstev korektoru na zamaskování kruhů pod očima a dělit se s nimi o své pocity. Myslím, že by byli spíš šokování, kdybych se o ně s nimi opravdu podělila.

Narození miminka je nádherná věc a ta vůně, na tu nikdy my mámy nezapomeneme. Ale tady všechno štěstí téměř končí. Zbytek je zaplněn snahou nakojení, odstříkávání oteklých prsou, která bolí, obrovskou únavou, kdy sotva udržíme oči otevřené a přijmutí faktu, že každodenní sprcha je dávný mýtus.

Pokud máte doma navíc k novorozeněti i batole, jsou dny, kdy opravdu s vyplazeným jazykem dojdete večera a doufáte, že zítra to bude lepší.

Je to těžké, když máte první dítě a všechny babičky a tety jsou nedočkavé, aby si mohly nového člena rodiny pochovat. Prohlédnout si jeho prstíky na rukou a nahlas uvažovat, zda je má po strýci Albertovi nebo po "našem" Tomášovi. Vyzpovídat Vás, jestli v noci dobře spí(dvou týdenní novorozenec, opravdu?), jestli kojíte, případně čím krmíte a jak často.
Otázek je hodně a oni chtějí znát odpověď. Chtějí být toho všeho součástí, ale vy chcete jediné, klid.
Chcete, aby se zavřely za nimi dveře a vy jste se mohla převléknout do pohodlného oblečení, zalézt si do postele a spát. Tedy pokud Vám to Vaše miminko dovolí.

Několik týdnů po porodu by jste neměla myslet na to, co se sluší a patří, ale věnovat se jen sobě a své rodině.

A nejen to je důvod, proč první týdny po narození miminka, nepřijímat návštěvy.

1. BEZ PODPRSENKY

Na internetu posledních pár dní koluje hláška: "První věc, kterou udělám, když přijdu domů." a vedle je obrázek ženy, rozepínající si podprsenku.
Platí to zejména po porodu. Všichni radí, aby jsme nosily nonstop kojící podprsenky, ale prsa bolí. Kromě toho spát několik měsíců v podprsence, také není zrovna to, po čem bychom my ženy toužily.

Navíc jsou prsa jsou po porodu nateklá, mléko se tvoří nerovnoměrně a často jen kojení k úlevě nestačí. Miminko pije mléka málo, ale od třetího dne po porodu prudce stoupne jeho tvorba a je to znát. Prsa tlačí, bolí a jsou horká a mnohdy musíte ještě odstříkávat nejen pro pocit úlevy, ale i pro snížení rizika zánětu a zatvrdlin.
Často jsem také musela nechat prso na vzduchu po nakojení, protože jsem si potřebovala namazat bolavé bradavky. Vypadalo to komicky, kdy jedno prso namazané a druhé jsem nahřívala. Kolem mě byly prsní vložky, dětské pleny a mastičky.

Dobře si pamatuji, že první dva týdny po porodu jsem buď kojila nebo masírovala a odstříkávala. Potřebovala jsem soukromí a klid. Vědomí, že se k nám hrne návštěva zrovna ve chvíli, kdy si masíruji prsa pro mě byla nepředstavitelná. A tolik doporučovaný kontakt "kůže na kůži" se špatně realizuje, když se k Vám co pět minut naklání dojatá babička.




2. VLOŽKY, KAM SE PODÍVÁŠ

Toto téma není pro každého, ale mluvme bez obalu. Po porodu jsou našimi nejlepšími kamarádkami vložky. Krvácení je přirozenou součástí celého procesu a často je velmi nepříjemné, silné a trvá dlouho. Krvácela jsem hodně a všude, výměna nejen košile, ale i ložního prádla několikrát denně byla naprosto normální.Dnes se směju tomu, když jsme společně s dalšími dvěma maminkami těsně po porodu chodily po pokoji a přidržovaly si velké, nemocniční vložky. Nešlo to jinak a často došlo k nehodě.

Ať už dámské, intimní nebo prsní. Vložky jsou téma číslo 1 celé šestinedělí. Mléko se uvolňuje naprosto nečekaně a prosakuje skrz podprsenku, tomu se nedá zabránit.
Někdy je prostě nutné, okamžitě si kteroukoliv z nich vyměnit a to bez ohledu na to, kolik se kolem pohybuje lidí. Naprosto samozřejmě tedy chceme mít právě tehdy nejvíce soukromí.


3. ÚNAVA

Spánek. V noci se ho moc neděje, alespoň na naší straně, i když zbytek rodiny spokojeně odchrupuje a nabírá síly. My musíme ve dne sahat do našich zásob, které se den ode dne tenčí, děsivou rychlostí.

Dny a noci se nám slévají v jedno a místo štěstím zářící novopečené maminky, připomínáme spíše zombie s kruhy pod očima, na kterých by se dalo houpat. I když se snažíme vyhýbat zrcadlu, je nám jasné, že moc svěže nevypadáme.

Když už máme pět minut navíc, naše první myšlenky míří do sprchy a to poslední na co myslíme, je přivítat hosty, kteří budou očekávat nejen předvedení toho, co naše sotva dvoutýdenní dítě umí, ale i veselou náladu nás. Vykašlete se na konvence, soustřeďte se na sebe, protože sílu a energii budete potřebovat hlavně Vy. Lehněte si do postele, spěte nebo se dívejte na oblíbený seriál a dopřejte si zasloužený odpočinek.

4. BAKTERIE

Pečlivý pozorovatel by si jistě všiml, mého výrazu hrůzy po každé, když se naklonil někdo nad naší dcerou a uslintával blahem nad její roztomilostí.
Nemocné novorozeně není nic, o co bychom stály a to nejen prvních pár týdnů po porodu. Každá rýma znepříjemňuje krmení, miminko je nevrlé, protože nemůže dýchat a díky tomu spí ještě méně, než obvykle. Čištění toho pidi nosánku kapkami a odsávačkou také není jednoduché.



Takže ano, není to zrovna příklad etikety, položit před dveře nápis "Nerušit!", ale věřila jsem, že mám jako máma správný instinkt a ten mi velel, strávit šestinedělí jen se svou rodinou a dcerou v náručí.
A dnes jsem ráda, že jsem si ten čas dokázala uchránit a nepodlehla jsem naléhání a přívalu návštěv, které se chtěly pokochat.

Díky tomu, byly první týdny o mnoho snazší a já jsem si je dokázala navzdory chaosu a strachu, více užít.

Pořád máme tendenci myslet na to, co by chtělo okolí a jak se mu nejvíce přizpůsobit. Co si obléct, aby to bylo vhodné. Čím krmit naše děti, abychom se setkaly jen se souhlasným pokyvováním.
Někdy je těžké, vybojovat si soukromí a prosadit svoje názory a potřeby, ale doba po porodu je velmi důležitá a rodina by ji měla respektovat. Pomazlit se s miminkem, můžou kdykoliv po té a následující roky.

Myslete na sebe a své děťátko, na které jste se celé těhotenství těšila.
Užijte si tu krásnou intimitu a poperte se se vším tím nepohodlím v soukromí, bez dalších zbytečných pohledů a rad. Jen tak, si uchováte krásné vzpomínky na dobu, která je přesto nejnáročnější ze všech.

S Láskou,

Monika 💞




Používá technologii služby Blogger.

Featured Post Via Labels

Instagram Photo Gallery